Před rokem ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) vyvolal bouřlivou diskusi výrokem v rozhovoru pro Aktuálně.cz, že nepovažuje za správné, aby rodiče ve výjimečných situacích nemohli dát dětem pohlavek nebo je plácnout přes zadek.
Ministerstvo spravedlnosti spolu s poslankyní ODS Evou Decroix připravuje novelu občanského zákoníku, která označí fyzické a psychické tresty na dětech za nepřijatelné. V praxi to však neznamená, že stát bude postihovat rodiče za to, že dítěti ojediněle dají pohlavek, jak se mnozí obávají. Zákonodárci i odborníci si od změny slibují, že bude působit preventivně. Díky paragrafu si rodiče mají lépe uvědomit, že jsou i jiné způsoby, jak dítě usměrnit.
„Odborníci se shodují na tom, že jakákoliv výchova pomocí fyzických trestů je nepřijatelná a dítěti škodí. Pokud chceme tuto změnu dostat do společnosti, nelze čekat, až na to přijdou jednotliví rodiče. Je potřeba změnu podpořit shora,“ popisuje Petra Wünschová, ředitelka Centra Locika, které pomáhá dětem zažívajícím násilí v rodině.
Podle mluvčí ministerstva spravedlnosti Marcely Nevšímalové předběžně počítají s formulací, že tělesné trestání, působení duševního strádání a jiná ponižující opatření se dotýkají lidské důstojnosti dítěte. „To znamená, že nebudou považovány za výchovné postupy v souladu s řádným výkonem rodičovské odpovědnosti,“ říká. Ministerstvo se odkazuje na vědecké studie, podle nichž děti, které zažily fyzické tresty, se později samy častěji uchylují k agresivnímu chování.
Co se těmito fyzickými a psychickými tresty přesně myslí, zákoník upřesňovat nebude. „Nelze určit bezpečnou intenzitu tělesného trestání, natož dopředu vědět, jaký trest dítěti skutečně neublíží. Dle předních světových a českých odborníků žádná podoba ani míra trestů do výchovy nepatří,“ uvádí Nevšímalová.
Na Linku bezpečí se ročně obrací vyšší stovky až tisíc dětí kvůli tělesnému týrání. Dalších zhruba pět set jim každý rok volá proto, že se setkává s psychickým nátlakem. Duševní tresty jsou přitom mnohem hůře prokazatelné. Mohou mít podobu třeba takovou, že jeden z rodičů dítěti vyhrožuje, aby jej upřednostnil před druhým rodičem.
Linka bezpečí statistiku vede podle toho, jak situaci vnímá dítě. „Neodpovídá to zákonnému vymezení. Zaznamenáváme ji tak, jak nám uvádí dítě. Zejména u psychického týrání vycházíme z pojmenování od dítěte. Ovšem zároveň počítáme s tím, že je různá norma v různých rodinách, dítě může vnímat jako násilí i běžnou výchovnou metodu,“ upřesňuje sociální pracovnice Linky bezpečí Lucie Zelenková.
Místo facky s dítětem mluvte, radí psycholožka
Smyslem novely je, aby pohlavky běžnou výchovnou metodou už nebyly. „Důležité je, aby rodiče měli široký rejstřík možností, jak reagovat na děti, a neměli jen tu facku. Když se bude více mluvit o tom, co tělesné tresty a útok na tělo dětem způsobuje, budou rodiče více přemýšlet, jestli se nemohou zachovat jinak,“ shrnuje dětská psycholožka Alena Vávrová, v čem vidí největší přínos uzákonění nepřijatelnosti trestů.
Také ona zdůrazňuje, že nikdo nechce rodiče trestat za to, že jim někdy ujede ruka. Výchovné facky ale za dobrý způsob výchovy nepovažuje za žádných okolností.
„V té nejvíc povrchní rovině to způsobuje, že děti učíme, že fyzické tresty jsou správný způsob řešení. Když se mi něco nelíbí, mám druhého bouchnout. Pokud to dítě zažívá často, ovlivňuje to jeho sebedůvěru. Mnohem méně si váží svého těla, protože zažívá rány a není potřeba se o něj starat. Ovlivňuje to hladinu stresu, protože žijí ve strachu, kdy jim zase někdo ublíží. Ovlivňuje to důvěru v blízké,“ vyjmenovává psycholožka negativní dopady na děti.
Rodičům radí, než nezbedné dítě, které se například neustále dožaduje zakázané čokolády, automaticky plácnout přes ruku, více se zajímat, proč to dělá, co potřebuje a co právě prožívá. Z její zkušenosti často jen dítě zákaz nezavnímalo. Místo fyzického trestu, byť mírného, podle ní stačí třeba očním kontaktem lépe upoutat pozornost potomka či si s ním důrazněji promluvit.
Česko patří k posledním zemím Evropské unie, které nemají nepřijatelnost tělesných trestů na dětech zakotvenou v zákonech. Ke konci loňského roku mělo podobnou úpravu 65 zemí světa.
„Inspirovat se můžeme ve Švédsku, kde zákon zakotvuje, že děti nesmí být vystaveny tělesným trestům ani jinému ponižujícímu zacházení. Nebo v Polsku, kde zákon o prevenci rodinného násilí říká, že osoby zajišťující péči o nezletilého nemohou uplatňovat tělesné tresty,“ dodává mluvčí ministerstva spravedlnosti. Česko se k přijetí podobného zákona zavázalo už v roce 2007, zůstalo ale jen u slibu.
