Hodnotový průzkum Američanů, zveřejněný tento týden listem Wall Street Journal, je pozoruhodný sám o sobě. Na zajímavosti a výpovědní hodnotě mu ale ještě přidaly naprosto odlišné interpretace. I když jen potvrdily, co už víme (a co bylo i na tomto místě vícekrát konstatováno), přece jen se málokdy tak krystalicky a názorně vyjeví, jak rozdělená je současná Amerika. Jako by ji obývaly dvě různé společnosti.
Wall Street Journal, který si průzkum objednal, nadepsal svůj zpravodajský text titulkem: Amerika ustupuje od hodnot, které ji dříve definovaly. List vztáhl aktuální data k šetření z roku 1998, které kladlo stejné otázky. Podíl Američanů, pro které je „velmi důležitou“ hodnotou patriotismus, klesl ze 70 na 38 procent. V případě náboženské víry jde o sešup ze 69 na 39 procent, a zatímco v roce 1998 takřka šest z deseti Američanů pokládalo za velmi důležité mít děti, dnes je to jen necelá třetina.
Pro konzervativní deník z toho vyplývá, jak konstatuje v redakčním textu, že „priority, které po generace pomáhaly určovat charakter národa, mezi Američany ustupují na důležitosti“. Nemusíme číst mezi řádky, aby bylo zřejmé, že list to považuje za nežádoucí trend. Nebo přinejmenším za něco, co nepřináší Americe důvod k radosti.
Což potvrzuje i citace Billa McInturffa, spoluzakladatele agentury, která oba průzkumy provedla a vyhodnotila. Podle jeho mínění jsou zjištěné rozdíly mezi roky 1998 a 2023 „tak dramatické, že to vykresluje nový a překvapivý portrét měnící se Ameriky“. A to rozhodně ne k lepšímu. „Tato daň za naše politické rozdělení, covid a nejnižší důvěru v ekonomiku za několik desetiletí má překvapivý dopad na naše základní hodnoty“, míní McInturff.
Jsem woke, tedy jsem!
V ostrém kontrastu vůči tomuto pesimistickému tónu výsledky průzkumu vyhodnotil Eugene Robinson, komentátor listu Washington Post. Titulek jeho textu zní: „Wokeness“ is winning. A autor se v něm raduje, že v Americe vítězí nová pokroková ideologie „probuzených“.
„Průzkum ukázal, že co se týká několika horkých témat, která souvisejí s ‚wokeness‘, věří podstatná většina Američanů, že náš pokrok k diverzitě a inkluzi jde správným směrem,“ píše Robinson. Vypichuje například, že na dotaz, jak společnost „přijímá lidi, kteří jsou transgender“, 56 procent dotázaných odpovědělo, že už je „dostatečně vstřícná“ nebo by měla „zajít ještě dále, než se zatím stalo“. Podle komentátora jde o jasný posun ve vnímání americké transgender komunity, protože její přijetí už převážilo a lidé, kteří míní, že v tomto ohledu zašla země příliš daleko, jsou nyní v menšině. Jejich názor pak Robinson označuje za „anti-woke“ postoj.
Obdobně pak akcentuje, že většina Američanů (58 procent) už přijímá kladně nebo neutrálně, když se jiní lidé identifikují nebinárními zájmeny „oni, jejich, jim“ (namísto on, ona, jeho, její). Průzkum tak prý ukazuje, že „Američané nevěří, že žijí v nějaké mizérii ‚wokeismu‘. Ale že žijí tady a teď – nikoli v diskriminující, vylučující minulosti“.
Jsou to v zásadě dva neslučitelné světy, jeden zastoupený konzervativním listem, druhý komentátorem Robinsonem. Co jedni považují za zánik staré dobré Ameriky, druzí vidí jako její zasloužený odsun na smetiště dějin. Je ovšem třeba také dodat, že oba tábory své postoje přefukují, že „kreativně“ pracují s fakty. Až v samotném závěru svého textu Wall Street Journal upozorňuje, že na rozdíl od předchozích šetření, vyhodnocovaných z osobních nebo telefonických rozhovorů, byl ten aktuální prováděn online.
Argumenty nejisté až gumové
Což se samozřejmě mohlo do náhledu na hodnoty promítnout, neboť v přímém kontaktu s tazatelem část lidí dříve odpovídala tak, jak si myslela, že je společensky, „americky“ správné. Zatímco v online dotazníku, schována za počítačem, by se patrně už tehdy vyjadřovala upřímněji. A konkrétně prudký propad vztahu k vlastenectví byl zaznamenán už po válce ve Vietnamu, v tomto případě jde tedy spíše o jev podmíněný situací než o dlouhodobý sestupný trend.
V případě komentátora Robinsona jsou pak zase hodně na pováženou jeho počty, když Američany, kteří současnou společenskou vstřícnost vůči transgender lidem označují jako dostatečnou, automaticky zařadí do svého ‚woke‘ tábora. „About right“, jak těchto 23 procent lidí situaci hodnotí, lze totiž přeložit jako „tak akorát, ale dál už ne“. Pokud tedy tuto skupinu odečteme, jednoznačná vstřícnost a volání po jejím dalším růstu (33 procent) je už v menšině vůči těm, podle kterých je naopak třeba brzdit (43 procent).
Jak už ale bylo řečeno, ani tohle gumové tvarování argumentů nemění nic na tom, že tam, kde jeden kmen vidí nebezpečný úpadek, spatřuje ten druhý kýžený pokrok. A tento rozpor nijak nezmírňuje ani zjištění, že vedle ostatních poklesů je tady alespoň jedna „hodnota“, která má pro Američany nejen stejný, nýbrž dokonce ještě větší význam než před čtvrt stoletím. Peníze.
Amíci nejsou na prachy. Nemají je
V roce 1998 je považovala za důležité necelá třetina lidí, dnes je to 43 procent. A zároveň je to ze všech dotazovaných položek jediná věc, v níž společnost není rozetnuta vedví podle politické příslušnosti – což se v současnosti už kryje s příslušností k jednomu či druhému kulturnímu kmeni.
Ohledně peněz panuje smír. Shodně 45 procent demokratů i republikánů je má za „velmi důležité“. Příčinou však není to, že „všichni Amíci jsou prostě na prachy“. Je to prostší. „Lidé se nesnaží zbohatnout, snaží se vyjít,“ poznamenala pro deník New York Times profesorka sociologie Ilana Horwitzová. Američanům se zkrátka nevede dobře nebo se jim přinejmenším nevede lépe.
Velká většina Američanů, 78 procent, se podle studie také obává, že jejich děti nebudou mít lepší život, než jaký teď vedou oni. To je nejvyšší číslo od začátku 90. let. A pouhých 12 procent Američanů je v současnosti „velmi spokojeno“ se svým životem, což je naopak nejméně od roku 1972, kdy se na to průzkum opakovaně ptá.
Střízlivější životní pocit Američanů patrně vede i k jejich střízlivějšímu pohledu na svět a jejich postavení v něm. Už jen pětina obyvatel považuje svoji zemi za nejskvělejší na světě, zatímco 27 procent si myslí, že jinde jsou na tom lépe. Někdo by z toho měl škodolibou radost, autor tohoto textu to tak ale nevidí, cítí tíseň. Bez sebedůvěry není odvaha a energie, bez odvahy a energie by zase Spojené státy nebyly samy sebou. A jejich společenské rozdělení, jakkoli nesmírně vážné, by pak bylo pro Ameriku i pro svět ještě tím menším problémem.
